Vyprávění

Útěk do lesa

Ke konci 2. světové války, když už se německá vojska stahovala, tak projížděla přes malou vesničku, která se jmenuje Klucké Chvalovice. V té vesnici žil pan Fiedler. V ten den byl se svými kamarády v lese a tam zrovna projížděly tanky německých vojsk. Když si jich německá vojska všimla, začali se k nim vojáci otáčet se svými samopaly, ale zatím na ně nestříleli. Chlapci samozřejmě měli strach, krve by se v nich nedořezal. Vzali nohy na ramena a rychle utíkali lesem co nejdále od německých tanků, aby se dostali do bezpečí. Pamětník František Fiedler stále neví, proč na ně vlastně Němci nezačali střílet. Je možné, že nestříleli z toho důvodu, že se za nimi blížila sovětská Rudá armáda, nebo protože to byli malí kluci? Nikdo neví, ale jsou rádi, že na ně nikdo nestřílel a oni přežili to nebezpečí.

Tank

Když už se němečtí vojáci stahovali z českého území, projížděli i přes menší vesnice a vesničky, jako jsou Klucké Chvalovice našeho pamětníka. Když německá vojska projížděla touto vesnicí, tak maminka pana Fiedlera vyvěsila z okna československou vlajku. Bylo to z nadšení, že se blíží konec války, a také vědomí, že jsou již blízko vojska osvoboditelů. Tím však na sebe přitáhla pozornost německých vojáků, kteří projížděli s tanky vesnicí. Jeden z tanků zastavil a začal otáčet hlaveň k jejich rodinnému domu. Nedokážeme si nejspíš dnes představit, co se odehrávalo v hlavě ženy, která navíc měla u sebe malé děti. Jaký to byl strach. Než však tank stačil vystřelit, tak se za ním ozvali ostatní vojáci, aby rychle pokračoval v cestě dál a nezdržoval se touto záležitostí. Nejspíš měli Němci strach, aby je nedostihla sovětská Rudá armáda, nebo také už nechtěli dělat žádný rozruch.